Anténa pro příjem televize Na začátku byla potřeba antény malých rozměrů (pro umístění v pokoji za oknem), dobrého zisku a většího "úhlu záběru". Tyto parametry by nejlépe splnila anténa typu "matrace", tedy soustava dipólů, ta má ovšem v komerčním provedení rozměry asi 1 x 0,5m, a v provedení se dvěma dipóly asi 60 x 50 cm. Tu menší jsem nikde nemohl sehnat, a tak jsem dospěl k názoru, že postavit něco podobného, zvlášť při mém přístupu k potřebným přístrojům, nemůže být problém. Část první : Dipól Na zmíněných komerčních anténách se používají dipóly "celovlnné", to proto, že pásmo antény začíná již někde na 100MHz pro příjem nejnižších TV kanálů 1 až 12 (nebo tak nějak). Já jsem se rozhodl věnovat se jen TV pásmu IV , tedy kanálům 24 až 60 (nebo tak nějak), a pro toto "užší" pásmo postačí dipóly půlvlnné. (Nemluvě o polovičních rozměrech) Experimentováním s impedancí dipólu připojeného k vektorovému analyzátoru jsem "vyoptimalizoval" tvar ramen dipólu ze dvou drátů průměru 2mm, viz. celkový výkres antény. Tento tvar stejně jako tlouštka drátů umožnily nastavit šířku pásma dipólu 400 až 800MHz (usuzuji z přizpůsobení lepší jak 10dB) Celkový výkres antény (Výška dipólů nad deskou je 10,5cm) Část druhá : Spojení dipólů Spojení dvou dipólů se řídí specifickými, a pro neznalé dost podivnými pravidly anténní techniky. Aby se signály z obou dipólů v žádaném (přímém) směru sčítaly, musí být jejich vzdálenost od sebe (v rovině dopadající vlnoplochy) rovna násobkům λ/2 při vzájemně přepólovaných dipólech, nebo λ při stejně polarizovaných dipólech. Kvůli menším rozměrům je samozřejmě lepší vzdálenost λ/2. Spojení dipólů V kolmém směru by se v ideálním případě nemělo přijímat nic, a toho by se dosáhlo při vzdálenosti dipólů λ/4 (Stejně tak v případě pasivních zářičů, tedy jen kovových tyček namísto dipólů s připojeným vedením), nebo při vzájemně přepólovaných dipólech při vzdálenosti λ/2. (aspoň tuším že to tak je..) Pokusy s propojením pomocí drátků nedopadaly dobře, a tak jsem dipóly propojil koaxiálním vedením 75Ω.  Navíc jsem dipóly zapojil "sériově" (na obrázku výše jsou paralelně), protože při paralelním zapojení nebezpečně klesala výsledná impedance soustavy. Paralelní a sériové zapojení dipólů. Část třetí : Symetrizace V "chytré knize" jsem se dopátral, že dipól má impedanci 300Ω, ovšem to je dipól "dvojitý" (nebo jak se jmenuje, zkrátka tyč zkroucená do smyčky s přívody na koncích) , zatímco dipól ze "dvou drátů" má impedanci 75Ω. Z toho vyplývá i způsob symetrizace. Klasické zapojení "půlvlnné smyčky" k napájecím přívodům se totiž používá jen pro dipóly 300Ω, pro 75Ω jsem použil zapojení dle následujícího obrázku. Dva druhy symetrizace Část čtvrtá : Zemní rovina Stejně jako komerční provedení "matracových" antén jsem i já instaloval "za" dipóly zemní rovinu ve formě desky hliníkového plechu, o velikosti lehce přesahujícími rozměry dipólů. Deska je od dipólů ve vzdálenosti λ/4 a funguje jako zrcadlo, tedy vytváří virtuální dipóly ve vzdálenosti λ/2, díky čemu je příjem z přímého směru dvakrát větší. (To je modelová představa, prakticky to funguje tak, že signál je přijímán dvakrát, jednou z přímého směru od zdroje, a podruhé ze zpětného směru odražený od desky) Závěr : Jak je vidět, je celá věda kolem zapojení dipólů dost komplikovaná, stejně jako měření skutečného stavu věcí, proto musím poznamenat, že za žádným svým tvrzením výše si nestojím, a vůbec bych se nedivil, kdyby to všechno byly nesmysly :-) Nicméně anténa funguje hezky, srovnání nemám, takže těžko říct, jestli to všechno bylo k něčemu :-) Já jsem si pohrál, a jsem spokojený.